Schovejte si rady, až se zeptám

Někdy to děláme snad všichni, fakt. Prostě to ujede, a už mudrujeme, radíme a myslíme si, že tím pomáháme. Zkuste si však někdy přehrát v hlavě, co vám třeba kamarádka právě řekla. Zaznělo tam: poraď mi? Co s tím mám dělat? Jak to máš ty? Pomoz mi? Nebo jen říkala, že je unavená po předchozí noci, protože její dceři rostou stoličky, a vlastně žádná otázka ani nezazněla?

Matkám se totiž až moc často radí, a to nevyžádaně, bohužel.

Tímto článkem se pokusím sdělit, co můžete dělat, když se vám nějaká máma bude svěřovat, stěžovat si, zkrátka mluvit o svých prožitcích na rodičovské dovolené.

Už dříve jsem přemýšlela nad tím, proč ženy-matky, které ke mně přichází do terapie, bývají málo sebevědomé, nejisté či úzkostné. Já před sebou často vidím krásné úspěšné ženy, které se tak ale vůbec necítí. Když společně hledáme spouštěče prvních problémů, často narazíme na to, že potíže začaly nebo se prohloubily v rámci rodičovské dovolené. I když se bezpochyby jedná o nádhernou životní etapu, je i neméně náročná. A vy můžete nevyžádanými radami maminku v tomto citlivém období vlastně ještě více srazit dolů. Takovými radami v podstatě odstartujeme bludný kruh. My se na chvilku cítíme důležití, zvyšujeme si sebevědomí, že něco víme lépe, a sebevědomí druhé mámy naopak pomalu klesá, protože ona něco nezvládá, jinak by přece nemusela dostávat tolik rad. Upřímné empatické naslouchání přitom může mámě pomoct, aby si svůj problém vyřešila sama, a zároveň se cítila lépe, kompetentněji.

Co tedy dělat namísto razení?

Když vám bude vaše kamarádka popisovat, jak ji mrzí, že jí tchýně neustále mluví do výchovy dětí, asi vás napadne vybombardovat na ni x nápadů, jak s ní zatočit, co jí říct, co udělat, co nedělat, jak tam radši nejezdit; protože vy chcete strašně pomoct, to kamarádka musí určitě ocenit! Hm... Možná jo, a možná taky ne.

Pár tipů, jak můžete druhé podpořit i bez "radicí kanonády":

• Mlčte. Zkuste počkat s reakcí o něco déle, než jste zvyklí. Možná budete překvapeni, že ticho nebude dlouhé, dozvíte se více a příběh poznáte ucelenější.
• Použijte krátká slova, jako jsou: Hmmmm, Aha, Ach jo, Mmm, Jej, Vážně? ... a doplňte je zaujatým nasloucháním, třeba pokyvováním hlavy, očním kontaktem, prostě neverbálně vyjádřete, že tu jste, abyste naslouchali, a že vás to zajímá.
• Vybídněte k pokračování ve vyprávění. Můžete použít věty, jako jsou: Poslouchám. Jak to bylo dál? To mě zajímá...
• Nepokládejte mnoho otázek.
• Zkuste aktivní naslouchání. Je to metoda, která pomáhá vypravěči řešit problémy. Ukazujete tím, že berete druhého jako kompetentního, schopného a necháváte mu zodpovědnost za jeho vlastní problém. Není úplně složitá, ale chce to cvik. Jde o to, že se snažíte vcítit a pochopit, co vám chce druhá osoba sdělit. Převedete do slov jeho sdělení, čímž vlastně vypravěči poskytnete zpětnou vazbu. Funguje to tak, že se vám od mluvčího ideálně dostane potvrzení, zda jste sdělení pochopili správně.

Příklad:

Kamarádka: Tchyně mi zase radila, jak mám malou uspávat. Ona prý nikdy neuspávala, dítě položila a hned spalo.
Vy: To tě asi naštvalo.
Kamarádka: Jo, to teda! Dělá to pokaždé, když tam přijedeme. Pořád nějaké rady.
Vy: Musí být otrava a únavné, když je to pořád dokola.
Kamarádka: Otrava jak něco, nejhorší, když je tam i její sestra, to je pak šílená spousta předpotopních rad, ony se v tom úplně podporují, a já se už děsím, kdy tam pojedeme znovu.
Vy: Když jsou na tebe dvě, tak je to ještě horší.
Kamarádka: Přesně. Musím s manželem vymyslet, jak vychytat, abychom tam tu tetku nepotkávali. Ty jo, mám nápad, už vím, jak to uděláme!

Příjemným bonusem je, že pokud aktivní naslouchání budete používat třeba i při rozhovoru se svým dítětem, dozvíte se mnohem více, než kdybyste mu vyprávění přerušili palbou otázek či nevyžádaných rad.

Jaké nepotřebné rady jsem už zaslechla? Jaké třeba dostávají moje kamarádky? Jaké jsem odchytla v obchodě, v čekárně či na ulici? Jakých jsem si všimla na internetu?

"Ty ještě kojíš? No to se už musí sápat po prsech, ne? V noci ať dává chlap flašku s čajem, na a před spaním mu udělej kaši se sunarem!"

"Nejí ti polívky? No tak mu je ocukruj!"

"Udělej mu rozmixovanou mrkvičku a kápni do toho mateřský mlíko nebo sunar, aby mu to víc chutnalo. Je super, když těch lžiček sní co nejvíc."

"A může v tom šátku dýchat? Děti mají být na rovné podložce, aby měly rovná záda!"

"Obouvej mu ty boty naopak, ať se mu nožky srovnají."

"To, že nemluví, je tím, že mu vůbec nepouštíš televizi."

"Nenos ho tolik, hrozně ho rozmazlíš."

"Posazuj dítě na nočník už od půl roku."

"Vnuť mu dudlík, i když ho nechce."

"Koj ho po třech hodinách, přece nechceš, aby z tebe byl dudlík."

"Musí mu být zima, přiobleč ho, vždyť má studený ručičky."

"A on nepije čaj? To musí!"

"Musíš ho vodit za ruce, jinak se nenaučí chodit."

"První boty musí být pořádný, je dobrý si připlatit. Ať hodně fixují nohu a mají pořádnou kvalitní podrážku."

"Dej jí flašku a nech ji s námi na noc, ať si odpočneš."

"Jejda, on už stojí, no hlavně ho přidržujte, aby nespadl."

"Už ho nekoj, bude pak furt zírat ženským na prsa."

To, že se vám bude nějaká maminka s něčím svěřovat, znamená, že u vás hledá pochopení, možná i radu, když si o ni řekne. Věřte, že už jen tím, že ji vyslechnete, děláte důležitou věc. I bez spousty zaručených rad jste důležití.

A s jakými radami, co jste až tak úplně nepotřebovali slyšet, jste se setkali vy? A taky si někdy nemůžete pomoci, a přece jen nějakou radu vychrlíte? Já jo, ale snažím se v tom zlepšovat!